Hrátky s umělou inteligencí

Osobní setkání Andrého Le Nôtra (1613-1700) a Charlesa-Édouarda Jeanneretta (1887-1965) zvaného Le Corbusier v knihovně Ústavu zahradní a krajinářské architektury ZF MENDELU v Lednici se uskutečnilo díky nástrojům generativní umělé inteligence. 

 Umělá inteligence nabízí stále dokonalejší výstupy jak co se týče textu, tak grafiky, audia a videa. Jasnou představu o tom, co AI dnes umí, si člověk může udělat až poté, co důkladně vyzkouší různé aplikace ke generování obsahu. AI může být dobrým nástrojem ke zjednodušení práce nebo rozšíření kreativních možností - ale tento nástroj může sloužit pouze tomu, kdo ovládá všechny kroky standardní práce s grafickým obsahem. Vzhledem k velké míře nedokonalosti výstupů jsou možnosti AI stále dosti omezené - a to zejména v oblasti krajinářské architektury. 

Podstatně lepších výsledků než u grafických výstupů dosahuje AI u generování smysluplného textu na jakékoli téma a jakýmkoli stylem. Takto například AI předvedla pokračování rozhovoru výše zmíněných dvou významných osobností: 

André Le Notre: Dobrý den, pane Le Corbusier. Je mi ctí setkat se s vámi zde v této krásné knihovně. Káva voní výborně. Jak se vám líbí Lednice? 

Le Corbusier: Dobrý den, pane Le Notre. Lednice je fascinující místo. Historie a architektura zde dýchají na každém kroku. Rád bych se dozvěděl více o vašich zahradách ve Versailles. Jak jste přistupoval k jejich návrhu? 

André Le Notre: Versailles bylo velkou výzvou. Chtěl jsem vytvořit harmonii mezi přírodou a architekturou, zvýraznit majestátnost paláce a zároveň poskytnout místo pro rozjímání a reprezentaci. Geometrické tvary a symetrie hrály klíčovou roli, aby návštěvník cítil řád a krásu. Od vás jsem slyšel, že jste v Chandigarhu usiloval o harmonii mezi moderní architekturou a přírodními prvky. Můžete mi říct více o svém přístupu? 

Le Corbusier: Chandigarh byl pokusem vytvořit město pro nový věk. Chtěl jsem, aby urbanistický plán respektoval moderní potřeby, ale zároveň čerpal z přírodních prvků. Snažil jsem se vytvářet otevřené prostory, které by lidem nabízely únik z hektického městského života. Můj koncept "Radiant City" byl základem, ale důležité bylo také reagovat na místní klima a kulturu. Jak jste řešil vztah mezi architekturou a krajinou ve Versailles? 

André Le Notre: Architektura a krajina pro mě byly vždy dvě strany jedné mince. Ve Versailles jsem spolupracoval s architekty, abychom zajistili, že naše vize bude sjednocená. Zahrady měly zrcadlit velkolepost architektury, ale také umožnit volný pohyb a radost z objevování. Jak se vaše myšlenky o urbanismu projevily v detailech města, jako jsou veřejná prostranství nebo obytné čtvrti? 

Le Corbusier: Snažil jsem se o to, aby každá část města měla svůj jasně definovaný účel. Veřejná prostranství byla navržena jako centra společenského života, zatímco obytné čtvrti měly poskytovat komfort a dostatek zeleně, aby zlepšily kvalitu života obyvatel. Důležité bylo také zachovat flexibilitu pro budoucí rozvoj. Vidím určitou paralelu mezi vaším důrazem na symetrii a mým přístupem k funkcionalismu. Jakým způsobem jste pracoval se světlem a stínem ve vašich zahradách?

André Le Notre: Světlo a stín byly klíčové pro vytváření dramatických efektů a měnící se atmosféry během dne. Používal jsem stromy a keře tak, aby vytvořily přirozené hry stínů a světlo zvýraznilo vodní plochy a sochy. Bylo zajímavé poslouchat o vašich zkušenostech v Chandigarhu. Myslím, že i přes naše rozdílné éry a přístupy nás spojuje touha po harmonii mezi člověkem a jeho prostředím. 

Le Corbusier: Souhlasím, pane Le Notre. Ačkoliv jsme pracovali v odlišných kontextech a časech, naše cíle jsou překvapivě podobné. Těším se na další debaty a inspiraci, kterou si můžeme vzájemně nabídnout. Káva nám tady v Lednici poskytla skvělou atmosféru pro toto setkání.