Seriál videopříspěvků Střípky z krajinářské architektury

Jak a proč "Střípky" vznikly...

To jsme si tak jednou řekli, že se trochu blíž mrknem na zoubek tomu, co dokáže nebo nedokáže AI v oboru krajinářská architektura. Kdo nezkusí, neví. Tak jsme se do toho pustili. Vymysleli jsme si několik témat, které jsme chtěli krátce a výstižně, názorně, zároveň hravou a atraktivní formou přiblížit našim studentům i širší veřejnosti. Zkusit si něco z obsahového marketingu, tedy nabídnout nějaké to vědění a zároveň tím i spropagovat obor a formy jeho výuky na naší alma mater. Ukázat, čím se krajinářská architektura v Lednici liší od jiných škol. Jako zajímavé se nám jevilo vymyslet si průvodce, který představí různá témata, střípky. Hledali jsme něco nebo někoho, kdo bude souviset s krajinářskou architekturou. A našli jsme tužku, která - jako základní nástroj každého, nejen krajinářského architekta -  k nám má, ze širokého výběru různých kreslených postaviček, asi nejblíž. Dostala jméno KAčka, s odkazem na krajinářskou architekturu ve svém jméně. Souvislost tužky a Lednice, kde se KA studuje, jsme vysvětlili hned v prvním videopříspěvku.

... a také skončily

Čekali jsme různé reakce. Čekali... Čekali... Nic. Začali jsme přemýšlet, co je špatně. A zjistili jsme to od našich studentů. Čekali jsme ledacos, ale to, co jsme se dověděli, bylo... téměř šokující. Zde je tedy pár hlavních bodů, co jsme tímto pokusem s AI zjistili:

1. Studenti nižších ročníků byli téměř dotčeni přílišnou neformálností. V akademickém prostředí očekávají formální přístup. Tužku přirovnali k vysílání na Déčku. - Hmmm, nebere se ta dnešní generace Z až příliš vážně? Téma na hodně košatou diskusi.
2. Pro starší jedince v posledním roku studia zvyklé na ledacos, byl formát několika minutových příspěvků příliš dlouhý, pro sociální sítě naprosto nevhodný. - To zcela jistě! Důvod, proč byly příspěvky umístěny právě na jednu ze sociálních sítí ale nechme stranou (jinou, vhodnější platformu totiž nemáme).
3. Pro generaci našich kolegů byl problémem hlas, příliš umělá intonace. - Ha! Omezení, se kterým se musí vypořádat každý, kdo bude chtít nechat něco namlouvat AI. Čtený komentář živým člověkem zatím AI nenahradí.

My jako problém vnímáme zejména to, že toto nepochopení bylo způsobeno úzkým zaměřením na pouhou formální stránku příspěvků - někomu se nelíbila tužka, někomu hlas, někomu délka. Ale - vnímal taky někdo i obsah? Onen zmiňovaný obsahový marketing... Neměla to být laciná reklama, která potřebuje primárně nalákat na produkt v dokonalém obalu, ideálně orosený a nasvícený zapadajícím sluncem, a to vše s podmanivou hudbou a v pár sekundách. Zkusili jsme si, jak sdělit odborná témata, kterými se naše profese zabývá a jak na to využít možnosti, které nabízí využití AI. Teď víme, že tudy cesta nevede. Víme taky to, že pro konkrétní formu musí nejdřív existovat adekvátní prostředí, platforma, kde se tento způsob očekává. A sociální sítě to nejsou. Víme i to, že dnešní generace Z (2000 - 2015) je zcela odlišná, než je ta naše, xeniálská (1978 - 1984, to je ta před mileniály, která se narodila do světa analogového a vyrůstala v tom digitálním, pamatuje si Pedro, do školy jezdila starými autobusy, volávala z budky na náměstí a mobil dostala k 18. narozeninám). Odlišnost našich generací může znamenat také jiná očekávání. A nakonec, víme i to, že videopříspěvky budeme dělat dál, tak, jak chceme a umíme my. Spolupráci s AI ale - prozatím - necháváme těm, kdo ji dovedou využít jinak, lépe, možná v jiné profesi, v jiném prostředí, v jiném čase... Kdo nezkusí, neví, a my už teď víme. Své.